Pondělí, 23. července 2012

Borelióza "zatím" vítězí

Klíště

Vypadá tom, že můj návrat do běžecké stopy bude trochu náročnější, než jsem si původně myslel. Můj současný stav po absolutně hnusný 25 denní kůře ATB je naprosto zoufalý. Nepamatuji si, kdy jsem byl naposled takhle "vylágrovanej", pokud tedy vůbec někdy. Na internetu jsem se snažil najít nějaké informace, rady, zkušenosti, návody, jak s boreliózou běhat/neběhat, co jíst/nejíst, co dělat/nedělat, atd. Nenašel jsem ale skoro nic. Proto jsem se rozhodl, že seriál Frankfurt 2012 nebude až tak moc o přípravě na super maratonský čas, ale bude především o boji běžce závisláka s Lymskou boreliózou. No a nakonec se to třeba bude hodit i nějakému dalšímu běžci "šťastlivci".

Současný stav

Jak jsem psal, můj současný stav je z pohledu běžce poměrně zoufalý. Neběhám, nejde to, je to absolutní utrpení. Z lehkého běhu (6 km v tempu 6:20/km, po 3 km nucená pauza, tepy přes 150) se dostávám ±3 dny. Z toho pak člověk nemá vůbec radost a akorát vymýšlí teorie, zda si nemůže spíše víc uškodit. Z pohledu neběžce to není až zas taková hrůza. Řekl bych takový "nouzový režim". Do práce nějak dojdu, tam to odsedím (snad to nečte šéf), po práci zas pomalu domů a večer už jen v poklidu s rodinou. Žít se s tím dá, ale na žádné velké akce to určitě není. S dětma v aquaparku pro mě třeba byly opakované schody na tobogán problém (větší akce). Po 25 dnech hnusný ATB kůry, se můj zdravotní stav podle mého "pocitu" nezlepšil. Mám dny "dobré" a dny "špatné". Zatím převažují ty špatné, bohužel. Na další krevní testy jdu k doktorovi začátkem srpna, tak se uvidí.

Dobré dny (cca 2 dny v týdnu)

Celý den se cítím lehce unavený, asi jako po vydatném běžeckém tréninku z minulého dne nebo jako bych se dobře nevyspal. Občas mám chuť vyběhnout (v červenci jsem teda vyběhl zatím jen 2×). Jinak pokud nechci dělat něco nestandardního (rychlejší nebo náročnější pohyb, vyběhnutí schodů, prudké zvednutí se), tak docela OK a o borelióze vlastně skoro nevím.

Špatné dny (cca 5 dní v týdnu)

Ráno se probudím a hned vím, že bude špatný den. Jsem totálně utahaný, fyzicky neschopný, mám problém udržet pozornost a něco mě intenzivně bolí. Borelióza pak o sobě celý den nechává vědět většinou jedním z těchto způsobů, ale někdy i jejich kombinací (řazenou dle četnosti):

Když to čtu, tak to vypadá dost hrozně. Jsou to ale jen popsané moje skutečné stavy, jak se cítím a jak to vnímám. Nejsem žádný hypochondr nebo stěžovač, k doktorovi prakticky nechodím, zásadně neberu žádné prášky, rýmičky, kašlíčky a jiná bebíčka léčím citronem, cibulí a česnekem. Bolest mi nevadí. Je taky docela možný, že mi můj mozek jenom lže. Někde jsem četl, že je rozdíl mezi tím "poslouchat své tělo" a "poslouchat svůj mozek". Zatím nevím, jak se k tomu mám postavit. Žádný zaručený postup nejspíš neexistuje, každý si asi musí najít ten svůj.

Moje "léčba"

Co pomáhá a jestli vůbec něco pomáhá, to těžko říct. Každopádně mám pocit, že musím mému zkoušenému organismu nějak přilepšit. Jsem zvědavej, co na to řekne můj obvoďák. :) No a asi nejhorší je začít pročítat tragické příběhy na internetu…

"Běžecký" minisouhrn

 TréninkKomentář
16.7. 6km@38:30 Nemohoucnost, hrozný, fuj, ble, hroznej nápad
19.7. 8km@50:25 Šílený, manželka se mi smála, mám prý nový styl "kachna"

Štěpán

Můj starý kamarád virus

Tak tedy: "Štěpáne, ty mar(g)od(r)e"! Vítej do 2.klubu! V klubu Nadace na ochranu zvířat spolu doufám ještě pár let zůstaneme, ale z toho druhého si koukej pěkně rychle vystoupit!

Do roku 1995 jsem se považoval za takřka nesmrtelného. Klidně jsem zalezl do lesa, přinesl houbičky, natrhal borůvky, sklepal ze sebe taky 23(rekord) klíšťat za jedinou návštěvu a neřešil to. Jenže. Vražedně optimistickou kombinaci mládí, zdraví a pocitu nezničitelnosti utnul během několika týdnů záhadný zdravotní problém. Bolest kloubů, stále zvýšená teplota, arytmie, zvýšený tlak, brnění levé ruky, ztuhlý obličej, vteřinové výpadky obrazu(tma) a pocit, že jsem vysoký pouhých 20 cm a každý předmět vyšší než nákupní taška RVHP vidím zespodu. Když jsem se dne 15.7. 1995 ve 3 ráno probudil zborcený studeným potem a s vynechávající "pumpou", nebylo již co řešit. Dr. na pohotovosti, kam jsem se z posledních sil doplazil, mě po poslechu stetoskopem uložil na postýlku, zvedl telefon a vece: "přijeďte si pro pacienta s akutním infarktem" šel řešit další "případ". Následovalo krušných "vodorovných" 11 dní na JIPce. Tlak od 90/50 až po 210/100, tep v noci i 29, ve dne od 40 do 190 a různé jiné "oběhové taškařice". Teprve na konci lenošení a polehávání došlo na diagnózu: akutní borelióza kombinovaná s přechozenou mononukleózou. Jako dárce krve jsem tedy skončil…

Ale jako sportovec rozhodně končit nehodlám. Ano - vše špatné je k něčemu dobré. Těch jediných 11 dní strávených v dospělosti v nemocnici mně ale umožnilo zcela změnit přístup k životu jako takovému. Začal jsem si vážit každého dne, každé minuty, která mi byla dána. A to si pište – jak by řekl jeden italský rachitik v pruhovaném - "život je krásný". Nejsem určitě první ani poslední případ, komu to takříkajíc "docvaklo" až při ohrožení vlastní existence.

Viru se už bohužel nezbavím, zabydlel se ve mně natrvalo, ale za pomoci správné životosprávy se mi ho daří krotit. Vím, že jakmile mi naběhnou uzliny v tříslech, musím šlápnout na brzdu. A zatím si užívám plnými doušky každé svítání nebo liják, každou novou pěknou písničku nebo pestrobarevný kýč, každé mrazivé lesní proběhnutí nebo letní horský maraton…

Tak tedy Štěpáne - přeji ti brzké zkrocení neviditelné "kamarádky"!

Pocta Emilovi

Emil je mužské křestní jméno latinského původu. Pochází ze jména římského patricijského rodu Aemiliů. Vykládá se jako "soupeřící, soutěžící, horlivý, pracovitý". Podle českého kalendáře má svátek 22. května.

Kolik známých a slavných Emilů se v naší české kotlině narodilo? Moc ne, zas tak frekventované jméno to není:

EMIL ZÁTOPEK:

…musím ho představovat? Jen si zopakujme základní fakta. Bezpochyby jeden z největších sportovců (nejen atletů) novodobé sportovní historie. Jen si ho zkuste "vygúglovat" – za 0,16 sec. jeden milión a padesát tisíc odkazů, sto čtyřicet osm tisíc obrázků.

Emil Zátopek se k běhu dostal paradoxně v Baťových obuvnické továrně ve Zlíně, kde si ho v šestnácti letech vybral atletický trenér. Vyprávěl: "Jednoho dne ukázal trenér, který byl mimochodem velmi přísný, na čtyři chlapce včetně mě a řekl, že půjdeme na běžecké závody. Protestoval jsem, že jsem moc slabý a nemám na běhání kondičku, ale trenér mě poslal na prohlídku a doktor řekl, že jsem naprosto zdravý. A tak jsem musel závodit. Když jsem se rozběhl, cítil jsem, že chci vyhrát, ale skončil jsem až druhý. A tak to celé začalo," vzpomínal na své začátky. Po několika letech úspěchů na domácím poli byl Zátopek vybrán do československého reprezentačního týmu na mistrovství Evropy 1946. Tam tehdy skončil na pětikilometrové trati pátý a překonal výkonem 14:25.8 svůj vlastní rekord 14:50.2. Pak překonával světové rekordy na pěti a desetikilometrových tratích. Nejvíce se ale proslavil na olympijských hrách 1952 v Helsinkách, kde vyhrál běh na 5 km, 10 km a maratón. Asi nejúžasnějším je jeho výkon v maratónu, který tenkrát běžel poprvé v životě a zvítězil. Rozhodl se v něm držet Jima Peterse, britského držitele světového rekordu. Fascinující je také Zátopkova konverzace s Petersem během vyčerpávajícího závodu. Po patnácti kilometrech, kdy už Peters patrně věděl, že přecenil své síly, se ho Zátopek zeptal, co si zatím o závodu myslí. Konsternovaný Angličan se Zátopka snažil zmást a tak mu odvětil, že tempo je pomalé. Zátopek tedy vyslyšel Britův "špek" a zrychlil. Peters závod nedokončil. Emil Zátopek vyhrál v novém olympijském rekordu. Byl prvním člověkem na světě, který v červnu roku 1954 uběhl desetikilometrovou trať pod 29 minut a v roce 1951 ve Staré Boleslavi dvacetikilometrovou trať pod jednu hodinu.

Cokoli dělal, dělal na 100%, ne-li víc. Jeho obrovská vůle se projevovala už v začátcích jeho atletické kariéry. Emil si jednoho dne umanul, že bude po cestě zadržovat dech a bude to trénovat, aby i při běhu dokázal šetřit dechem. Vyhlédl si stromovou alej, jíž denně procházel. Zprvu držel dech od jednoho stromu k druhému a každý den délku prodlužoval. Po několika dnech si řekl, že vydrží bez dechu přes celou alej. Alej nebyla nijak krátká, Emil měl taky problémy to vydržet, modral, dusil se, došel na konec aleje a omdlel. Je to sice k pousmání, ale mnoho lidí by asi nedokázalo držet dech až do bezvědomí.

Často například říkal, že při běhu je vždy třeba být uvolněný, je proto dobré se koncem palce lehce dotknout ukazováčku nebo prostředníčku. Tenhle nepatrný dotyk stačí k tomu, aby paže a ramena zůstaly uvolněné…

Jestli tohle někdo dokáže zopakovat – stane se nejlepším sportovcem všech dob. Spolu s paní Danou Zátopkovou jsou právem považováni za nejslavnější sportovní pár historie.

"Vítězství je skvělá věc, ale přátelství je ještě lepší."
"Nebylo mi dáno běžet a usmívat se zároveň."
"Je to hranice bolesti a utrpení, která dělí chlapce od mužů."
Chvíli po vítězství: "Bylo to ale nejhezčí vyčerpání, které jsem kdy cítil."
"Jestli chcete něco vyhrát, běžte 100 metrů. Jestli chcete něco zažít, běžte maraton."

Emil Zátopek

60 let po zlatém helsinském hattricku:

Zátopkův Zlatý Týden

…je série běžeckých závodů, které oslavují tři zlaté medaile, jež Emil Zátopek vyhrál na Letních olympijských hrách 1952 v Helsinkách v běhu na 5 km, 10 km a v maratonském závodě. Tyto běhy se konají každý rok v jiném městě České republiky, ale pokaždé ve stejných datech, které připomínají dny olympijského triumfu Emila Zátopka. Letošní ročník je výjimečný právě tím, že od Zátopkova vítězství uplynulo 60 let, a v den, kdy se poběží maratonský závod, budou také slavnostně zahájeny Letní olympijské hry 2012 v Londýně. Pro oslavu této mimořádné události se bude tento rok Zátopkův zlatý týden konat v Praze a samotný maratonský závod bude hlavní událostí.
Maratonský běh Zátopkova Zlatého Týdne bude doprovázen velkolepou akcí jež představuje jak oslavu samotného běhu tak skvělou příležitost užít si olympijského ducha. Večerní maraton se totiž běží ve stejnou dobu jako je zahájení letních olympijských her 2012 v Londýně.
Závod začne a skončí v prostorách Výstaviště Holešovice a odstartován bude v 16:30. Běžecká trať povede Stromovkou, takže nejen závodníci ale i pozorovatelé si mohou užít úžasnou atmosféru běhu při letní noci. Doprovodná akce začne v 13:30.
Samotná doprovodná akce bude přístupná široké veřejnosti a součástí programu bude živé promítání otevíracího ceremoniálu olympijských her v Londýně, vystoupení hudebních skupin, občerstvení, informace od sponzorů a příležitost potkat se se slavnými osobnostmi (mimo jiné Lasse Virén, Dana Zátopková, Jarmila Kratochvílová).
Zúčastněte se sami závodu, dejte dohromady tým, nebo prostě jen doražte a staňte se součástí historického večera.

zdroj: Zátopkův zlatý týden

Jdu do toho! To si přece nemohu nechat uprchnout! 3 závody - 3 poklony velkému frajerovi v 8 dnech, s trošinku skromnějšími časy, ale s chutí.

Výsledky

Libor - Zlatá desítka

Libor - Zlatý maraton

foto: Martin Symon

Libor je borec! A ruku na srdce, kdo z nás bude ve svých 50ti letech schopen během jednoho týdne podat takové výkony… Každopádně velký respekt a klobouk dolů. (Štěpán)

Ať žije pohyb!
Morová Šleha