Úterý, 15. května 2012

Silva Nortica Run - Týden 11 (7.5.-13.5.)

Květnového běžeckého svátku v Praze se opět zúčastnili i běžci Nadace na ochranu zvířat. Místo pohodové nedělní procházky se psem v parku si dobrovolně vybrali 42km a 195m plných potu a bolesti po asfaltu, betonu a dlažebních kostkách centrem Prahy. Veškeré útrapy z dlouhého fyzického a psychického vypětí se pak v cíli na modrém koberci rychle mění v nepopsatelné pocity absolutního štěstí, které v člověku vydrží vždy ještě dlouho po závodě. Jak se říká "Zážitek nemusí být dobrý, hlavně že je silný. A všichni přežijí." Maraton je zážitek a každý, kdo ho dokončí, si zaslouží respekt a obdiv. Všem nadačním běžcům patří veliký dík!

Výsledky běžců NNOZ
JménoČas
STRAKA ŠTĚPÁN2:56:45
ONDRŮŠEK LIBOR3:10:37
MAREK PAVEL3:22:40
TEPLÝ ŠTĚPÁN3:22:52
UVÍZL MARTIN3:56:15
MARUŠÁKOVÁ LUCIE4:07:02
EMRINGER LOUIS4:09:30
KRUCKY MARTIN4:22:00

Běh s vemenem č. 2

Každoročně vybíhám z předních řad startovního pole, hned za elitními atlety. Po celý závod pak vedu nerovný boj s časomírou, která mi z mého cílového času nekompromisně ukrajuje jednu vteřinu za druhou, neumožní mi vnímat nic víc než povrch a lýtka běžců přede mnou a po doběhu do cíle je člověk rád, že už to má za sebou. Letošní rok jsem pojal úplně jinak. Výhodnou startovní pozici za africkými gazelami jsem dobrovolně vyměnil za flek na úplném konci startovního pole, sektor K. Na start jsem se tak postavil za špalír 9000 běžců s jasným plánem, ukázat během závodu svůj kostým kravičky v nadačním tričku co nejvíce běžcům! Povedlo se. Během závodu jsem viděl celou plejádu běžců. Od lidí v obnošených teplácích s vytahanou gumou a nadváhou až po atlety s vysoustruženými lýtky v supertechnologických oděvech za tisíce. Všechny tyto běžce spojuje láska ke sportu, běhu a víra ve vlastní schopnosti. Zvláštní pozornost pak patří lidem s pohnutými osudy, lidem s amputovanými končetinami, lidem postiženým či jinak znevýhodněným. Tito lidé podávají neuvěřitelné výkony a již jen jejich odvaha postavit se na start maratonu zaslouží velké uznání. Dokážete si třeba představit absolvovat celý maraton jako Roman Leandro (č.4696)? Já ne. To jsou pro mě ti praví borci! Klobouk dolů…

PIM 1 PIM 2

foto: Martin Symon & Milan Arnošt

Poslední silný týden

Týden 11 byl poslední týden s vysokou kilometráží. Zbylé 3 týdny budu pomalu ubírat na objemech a více odpočívat. Mammut Ultramarathon se totiž nezadržitelně blíží! Celý týden jsem tak trochu špekuloval, jak běžet nedělní maraton. Nemohl jsem se rozhodnout, zda budu přes týden odpočívat a maraton poběžím na krev nebo zda budu celý podle plánu nabíhat kilometry a v neděli to odběhnu jen tréninkově. Tak dlouho jsem se rozhodoval, až z toho byla varianta 2. Takže Po klasicky jen regeneračně 6+15, Út v rámci delšího běhu v mírném tempu 2×6 km po cca 4:20/km s dlouhým rozklusem a výklusem. Ve St jsem s Liborem vyrazil na 16 km ke skládce, zpočátku studený pot, nohy jako konve, v břiše Matějská, děsný. Po 25 minutách se to na štěstí srovnalo a nakonec dokonce i trošku rozeběhlo. Čt dvě fáze, ráno z tuha 6 km do práce, večer z lehka 24 km domů (zajímavé počty…). V Pá ráno opět regeneračně do práce, pak pro kostým Kravičky a pro číslo do Fučíkárny. K 2. fázi jsem se dostal až za tmy po 21. hodině. Překvapivě mě ale šly ty výběhy kopců docela pěkně od nohy. Měl jsem pocit, že místo těch svých polodřevěných chůd mám v nohách 2 péra! V So dopoledne před nedělním závodem jen na pohodu 18 km a v Ne již zmíněný Volkswagen Maraton. Za celý týden odlítáno slušných 174 km.

Souhrn

 TréninkKomentář
Po 6km@30:47 ráno + 15km@1:19:08 večer Ráno z lehka do práce, večer výklus s Liborem
Út 26km@2:02:09 (tempo) Dobrý, 6km RK + 6km@(26:11,25:41) + 6km VK
St 16km@1:23:10 S Liborem kolem skládky, zpočátku děsná krize, po 25 min pohoda
Čt 6km@29:36 + 24km@2:03:42 Oba běhy pohoda, večer plný oči, pusa a nos mušek, fuj!
6km@31:41 + 15km@1:23:12 (kopce) Ráno únava, večer kopce ve tmě 3km RK + 200m@(1:08,1:07,1:05,1:05,1:00,0:58) + 9km VK
So 18km@1:31:03 Pohoda v poloprázdném Ďábličáku
Ne 42km@3:22:52 Pražský maraton s vemenem, super pocit, 10km@(53:36,48:45,46:33,44:19) + 9:39
Celkem: 174km@14:37:20, ø5:03/km

Hodnocení

V celku spokojenost, v pohodě jsem odběhal vše, co jsem chtěl. Dobrý km, tempo, kopce, dlouhý…
Bez posilování + totálně jsem flákal strečink

Štěpán

Deník Šlehy: týden 11. "Maraton jako z pohádky"

(80 km - 42 km závod)

Pokud jsem si do této doby myslel, že běhání je velmi příjemná činnost, změnil jsem názor. Den po závodě (a velmi úspěšném) se mi běhání jeví jako činnost naprosto ideální! Dobrá nálada a naprostá nemožnost ji ztratit je průvodní jev každého pomaratonského "rauše", ale po tomto závodě mě nic nena… hodně dlouho!

Jak se cítí zvířátkový běžec na pražském Volkswagen maratonu?

Den před závodem - jako vůl, hledaje po celém bytě tu ponožky, tu vazelínu, tu sichrhajzky na připevnění čísla …omluva volovi, jsem jen ukázkovým příkladem samce rodu Homo sapiens po padesátce!

Na Václaváku - v technickém zázemí – jako mravenec, cítící pospolitost běžeckého národa – bez ohledu na barvu pleti, tvaru očí či délky tykadel. Všechny jedince v téhle elektrizující chvíli spojuje láska ke sportu, běhu a touha komunikovat napříč mraveništi…

Na startu (Staroměstské náměstí a Celetná ulice) - jako tučňák, stoje nahňahnán v davu a čekaje na startovní výstřel. Chlad se v davu lépe snáší, tučňáci se na sebe mačkají a usmívají, mávají vrchními pahýly, podupávají a těší se až je vedoucí tučňák kolonie pustí do vody… a plavte…

V 1. kilometru (Pařížská ulice) - jako pakůň – stádo vyrazilo, rychlejší pakoně se proplétají mezi pakoni – pohodáři, vypadá to jako totální chaos, ale všichni kopytnatci moc dobře vědí kam směřují…

5. kilometr u napajedla (Holešovice) - nejdříve proběhnou gepardi, lemtajíce v plném trysku, následuje nekonečný had pakoňů včetně mé maličkosti, kteří nasměrují půl tekutiny do huby, zbytek do nozder, uší, očí a na chodník. U napajedla to za chvíli vypadá jako v chlívku a jeden nezávidí těm vzadu. Určitě se do vycmrndaného ionťáku přilepí jako mouchy na mucholapku.

10., 15., 20., 25., 30., 35. a 40. kilometr – další občerstvovaly… i gepardi řídnou, rychlost však nezměnili… a z pakoňů se postupně stávají zástupci mnoha živočišných druhů, počínaje antilopami a konče lenochody a slimáky.

20. kilometr (Podolí) - cítím se stále jako pakůň, držím tempo, síly neubývají…

28. kilometr (Smíchov – obrátka) – cítím se jako býk! Tempo nepolevuji, hlava funguje, je mi fajn…

32. kilometr (Rudolfinum) – davy řičí, býk se blíží k pověstné "maratonské zdi" na 33. km, stále drží tempo, nic nebolí, vše jde nečekaně hladce. Jenže opravdový maraton začíná právě teď!

33. kilometr (u budovy vlády) – trochu zpomalím, měním se v sovu a motivuji se - "ta zeď je jen v tvé hlavě"… nebyla tam! Opět zrychluji a vše jde zase hladce.

36. kilometr (znovu Holešovice) – stávám se kondorem. Využívám stoupající hladinu euforie a klouzavým letem se vznáším nad asfaltem a dlažbou. Nic nebolí, užívám si to a je to krásné. Přelétám a povzbuzuji znavené pakoně.

39. kilometr (Rohanské nábřeží) – jsem taky gepard! Předbíhám pakoně po desítkách. Dokonce i jednoho geparda! Poprvé v životě jsem předběhl maratonce z Afriky!

42. kilometr (Pařížská ulice) - nepřenosný euforický zážitek… nejkrásnější a nejsnadnější maraton v životě. Žádná krize, žádný problém. Cítím se lvem, králem zvířat… a posledních 50 metrů opět tučňákem, modrý koberec v barvě moře pod nohama, modré nebe nad hlavou… to už nějak doplavu!

Jestli máte rádi adrenalin a euforii (a nemáte dostatek odvahy či prostředků na extrémní zážitek či destinaci…) běhejte maratony. Dočkáte se obojího měrou vrchovatou.

Morová šleha