Pondělí, 21. května 2012

Silva Nortica Run - Týden 12 (14.5.-20.5.)

Na křižovatce polních cest mezi obcemi Škvorec, Úvaly, Přišimasy a Hradešín je nedaleko staletých lip U sv. Donáta navršena hromada kamení, z níž vyčnívá opentlený kůl. Vedle něho stojí dub ověšený pestrobarevnými stuhami – Strom života. Je to místo se zvláštní energií, které na člověka silně zapůsobí, jakmile se tam objeví. Zaběhnout si tam může každý, je to jen 3 km z vlakové stanice Úvaly, 18 km od metra Černý Most a 26 km z centra Prahy. Určitě to stojí za to!

Strom života U sv. Donáta

Stromy života se nacházejí po celém světě. Nebývají spojeny přímo s nějakým náboženstvím, neboť je akceptuje buddhismus, hinduismus, křesťanství i islám. Stromy spojují pozemský svět s věčným vesmírným bytím a lidé se od pradávna klaněli a milovali je jako symbol přetrvávajícího života.

Dub na křižovatce nedaleko sochy sv. Donáta byl vysvěcen 10. června 2009 jihosibiřským šamanem Očur-oolovičem, který přijel do naší republiky na pozvání etnografky s spisovatelky Pavlíny Brzákové, dlouhodobě se zabývající studiem přírodních národů, nositelů dávných tradic. Od té doby se u tohoto stromu pravidelně konají přírodní slavnosti (jarní a podzimní rovnodennost, letní a zimní slunovrat, meditace na dušičkové téma...). Všechny mají za cíl připomenout si, že navzdory hektičnosti života jsme součástí přírody a že domovem nám není pouze náš dům, ve kterém žijeme, ale také naše krajina, kterou obýváme.

Poslední slavnost, každoroční svěcení dubu, proběhla ve čtvrtek 17. května. Přes padesát účastníků všech věkových kategorií si přineslo pentle v pěti barvách - žluté, červené, bílé, modré a zelené. Zapálen byl oheň s obětinami pro matku Zemi a za vydatného bubnování s doprovodem rolniček, chřestítek, zvonků, dřívek, tibetských misek a dalších hudebních nástrojů proběhly slavnostní rituály. Při zavěšování pentlí byly posvátnému dubu sděleny tajné prosby a přání. Očistný obřad včetně vykuřování dýmem ze sibiřského jalovce a kropení Země mlékem osobně vedla Pavlína Brzáková, následné meditační cvičení výtvarnice Vladislava Zítová. Večer završil doušek čaje a nádhera zapadajícího Slunce v korunách staletých lip.

Donát

Těla staletých lip vytvářejí kolem sochy sv. Donáta čtverec, šířící kolem sebe neobvyklou sílu. Protější majestátný dub, opěvován mnoha poutníky, sděluje šumem svých listů a vlajících fáborků:

Ať se staneš v každé době, nyní a navždy
ochráncem těch bez ochrany,
vůdcem pro ty, co ztratili cestu,
lodí pro ty, kteří plují přes oceány,
mostem pro ty, kteří přecházejí řeky,
úkrytem pro ty, co jsou v nebezpečí,
svítilnou pro ty, co nemají světlo,
útočištěm pro ty, co nemají, kde hlavu složit
a sluhou pro všechny potřebné.

1. odpočinkový týden

Co jsem za 11 týdnů natrénoval, to jsem natrénoval, teď přichází odpočinek. Již mám takovou zkušenost, že když makám, jsem v zápřahu a náhle pak vysadím nebo hodně uberu, vždy se tělo ozve. Jako by vycítilo, že má najednou šanci na nějaké bebíčko. Někde začne tahat, píchat, tuhnout. Jsem zvědavý, jestli to zase přijde.
Celý týden proběhl, dá se říct klasicky. V Po 6 km ráno + 12 km večer volně v parku. V Út 12 km po práci v Ďábličáku, vůbec to neubíhalo, žádná radost z pohybu, začaly mě bolet nohy (po 8 km!), tak jsem to zabalil dřív. Ve St jsem si to po ránu šel vynahradit, takže opět 6 km regeneračně + večer hup na dráhu na 400ky. Časy slušné, ale nohy nic moc, lehkost nikde, jen dřina. Při závěrečném výklusu na mě padla těžká deka, ani nevím jak jsem se s těma zavřenýma očima dostal domů. Čt večer plánovaná cesta k sv. Donátovi do Úval a jelikož jsem byl ve slušném stádiu rozpadu, zvolil jsem taktiku kus MHD + zbytek doběhnout (a pak, že žádné zkratky do cíle nevedou…). Stejně to nakonec dalo slušných 21 km. V Pá ráno z Dolních Počernic přes Kyje, Vysočany a Prosecké skály do práce s pokusem o vložených 8 km v tempu. "Tempo" se ale nekonalo, byl to spíš svižný běh v křeči. O víkendu jsem opět makal na tělocvičně, takže mi vyšel jen jeden krátký sobotní výběh v kopcích nad Jiřetínem. Za týden celkem chabých 101 km. V porovnání s týdnem minulým tedy slušný sešup…

Souhrn

 TréninkKomentář
Po 6km@31:32 ráno + 12km@1:07:03 večer OK, pohoda s Liborem v Ďábličáku
Út 12km@1:01:49 Lehká únava, trošku jsem to zkrátil
St 6km@29:56 + 17km@1:21:40 (intervaly) Ráno pohoda, večer ke konci silná únava, 6km RK + 400m@(1:15, 1:17, 1:16, 1:16, 1:16, 1:16, 1:16, 1:14) + 5km VK
Čt 21km@1:47:08 OK, ČM->sv. Donát, ke konci šílená zima
14km@1:05:10 (tempo) Dřina, tuhý nohy, trápení do kopce, 5km RK + 8km@35:20 + 1km VK
So 13km@1:09:25 OK, Jiřetín, malé kolečko v kopcích, ↑↓ 900 m
Ne - neplánované volno + P
Celkem: 101km@8:33:43, ø5:05/km

Hodnocení

Poctivě odběháno podle plánu, slušné 400ky, běh v kopcích, posilování.
Nic navíc, prostřed týdne trápení, v neděli bez běhu. :/

Štěpán

Deník Šlehy: týden 12. "Bilancování a výhled"

(66 km)

Okolnosti občas člověka donutí zastavit se na úprku životem, zpomalit, ohlédnout se zpět do minulosti, zamyslet se nad budoucností. Úterní odpoledne - (s čerstvě zdevastovanou tlamičkou od naštěstí ohleduplné paní zubařky - bojujíce s celkovou únavou - po 5 nočních s minimem spánku, nedělním rekordním maratonu v nohách a následných 2 ranních šichtách se vstáváním v půl páté) mi dalo ideální příležitost k bilanci 5 let vývoje běžce-vytrvalce. Od absolutního pravěku, kdy jsem s vyplazeným jazykem "dal" 1 kolečko kolem lesa a následně si 3 dny lízal rány - až po dnešek, za sebou ráno 26 km "na pohodu v kopcích" a odpoledne "kvůli regeneraci 50 na kole". Jak člověk pomalu omezoval čutání do mičudy na úkor "jakéhosi nesmyslného pobíhání jen tak", změnil se mu i celkový přístup ke sportu. Samozřejmě, stále je člověk motivován k výkonu – pokud mám před sebou nějaký konkrétní cíl, cesta k němu je velkou zábavou. Pokud si ho splním, je to super, ale okamžitě si dávám cíl nový. Běhání na čas je navíc maximálně spravedlivé. Málo trénuješ – nečekej velký úspěch. Do toho ovšem s přibývajícími roky a kilometry vstupuje další rovina – mohu tím pobíháním kromě sebe pomoci ještě někomu či něčemu jinému? Zjišťuji že můžu! V posledních letech a měsících s údivem pozoruji přerod několika mých kamarádů a známých. Nejprve jsem byl z okolí pípy terčem rádoby vtipných poznámek, později zvědavých dotazů "tak jak dopadl závod?". Dnes jsem svědkem přeměny několika bývalých "papučářů" v zapálené sportovce (běžce, cyklisty či turisty) a mám radost, že jsem jim k tomu podle jejich vyjádření byl inspirací. Ještě větší radost mi působí rozběh projektu Kilometry pro zvířata. Mým dlouhodobým nesportovním cílem teď bude všemožně pomoci inspirátorovi a hlavnímu tahounovi projektu Štěpánovi alias Sandhallovi. On zas byl velikou inspirací pro mne, jak po sportovní stránce, tak po stránce lidské. Jeho "tah na branku" je obdivuhodný (Štěpáne díky) a nejen já věřím, že se svou vůlí a zaujetím je schopen velkých věcí - ve sportu i v souvislosti s Nadací na ochranu zvířat. Držím ti všechny palce a počítej s mou pomocí.

Pokud budu mluvit o svých sportovních cílech, tak tady je veřejně vyhlašuji:

(No nazdar, to jsem si na sebe upletl pěkný karabáč)
Je mi jasné že se to vůbec nemusí povést, zdraví si člověk nenaplánuje. Jenže lidské sny jsou tu od toho, aby se plnily! A jak to šlo po maratonu?

Bezděz kolmo

variace na Š.+G.:

Onehdy jsem po ránu
točil klikou pedálu,
když jsem před tím posnídal
trochu teplý banán.
A zdáli mně zdravila
svými prsy Bezděz (asymetrickými),
proto takhle po ránu
s přírodou si řvu:
"jupí jupí jupí jou…
Šlehoííz, Šlehoííz, Šlehoííz!!"

Morová šleha