Pátek, 21. září 2012

99 a 1 důvod, proč člobrdové kladou rychle jednu nožičku před druhou

…tak k tomu přeci jen došlo – minulý týden se mi přihodilo něco zcela neočekávaného. Zúčastnil jsem se běžeckého závodu. Ale jako divák! Ne že by na tom bylo něco zajímavého, ale pro toho, kdo mně už trošinku zná, se tento akt jistým překvapením určitě stal. Když běžecký závod, tak pěkně jako závodník. Ráno se vzbudíte, v žaludku to nějak divně vibruje, mozeček šrotuje co tělo zanedbalo, cesta k místnosti s chlapečkem má na podlaze jasné kontury - prostě klasická zdravá předzávodní nervozita.

Dusot koní

Minulou týden se v Praze konal 2. Ročník xxxx runu (nebudu jmenovat – firmu nemusím-jeden jejich nápad se mi ale zalíbil). Nepřihlásil jsem se z několika důvodů. Nevyhovoval mi termín, přepadla mě lenóra po dovolené, natáhl jsem si sval a….stejně už byla všechna čísla rozebrána. A protože moje již dospělé ratolesti zrovinka neměly zápas (který si nikdy, když to jen trochu jde, nenechám uniknout) a nečekaly mne nižádné jiné povinnosti, dopřál jsem si pozorování běžeckého závodu pěkně "z druhé strany barikády".

Hned po výstupu z metra na Karlově náměstí milé překvapení – nehlučná ulice v centru… Šli jsme s paní Šlehovou po nábřeží, podezřelé ticho před bouří čekalo na vlnu černých triček z bavlny jež se měla za několik minut přihnat. Ve vzduchu je cítit nervozita rodinných příslušníků a kamarádů, stojících zhusta na chodnících, dobrovolníci udílejí poslední pokyny pomocníkům dobrovolníků a ti zase zástupcům pomocníků dobrovolníků. Rovněž naše chránící a pomáhající složky jsou všude vidět v hojném počtu. Myslím si, že my závodníci těmto osůbkám hodně dlužíme, rozhodně bychom jim měli alespoň takhle na dálku poděkovat. Bez spousty studentů a nadšenců stavějících tratě, obsluhujících občerstvovačky, masírujících ztuhlouše anebo uklízejí cích po nás čuňátkách by jsme si ani neškrtli (neklusli)…. co si asi myslí sedmnáctiletá dívka - dobrovolnice rozdávající medaile, na kterou se během jediné hodiny přihrne několik set upocených, přiblble se usmívajících, belhajících se a slintajících zombie od dvacítky po osmdesátku…? Někteří z nich se dokonce domáhají medailového bonusu v podobě objetí či hudlana…!

Čelo pelotonu

Tak jsem prostě odklopil víčko z objektivu čerstvě nabitého foťáku a s paní Šlehovou vyrazili naproti závodníkům. V tunýlku pod Vyšehradem se objevil modrý majáček doprovodného vozidla čela závodu. První závodníky fotím přímo u železničního mostu na Výtoni. Z jakéhosi záhadného důvodu všichni běžci - až na jednoho (nakonec se ukázalo, že to nebyl závodník, ale neopatrný chodec stržený běžeckou tsunami, kteroužto opustil právě u mostu značně zvalchován) běží do… Tbilisi. Začíná poprchávat a já začínám poprvé litovat, že nejsem uprostřed davu v černém. To je počasíčko na závod, moje nejoblíbenější. Krásně se dýchá, nepotřebuješ chladit golozňu, pěkně to pleská a o zbytek chlazení se postarají ostatní běžci svými cákajícími podrážkami. Ve vedoucí skupince mně zaujal "udělaný" závodník v modrých trenýrkách. Nápadně mi připomínal olympijského vítěze v moderním pětiboji. Večer ve sportovních zprávách v TV se moje podezření potvrdilo – nebyl to však olympionik David Svoboda, ale jeho bratr Tomáš – jednovaječné dvojče. I když – kdo ví ?…

Tomáš?

…. oba spolu od mala plavali ve stejném oddíle Bohemians Praha. Studovali i stejné gymnázium Přípotoční. Bratři pokračovali ruku v ruce i na Fakultě tělesné výchovy a nyní jsou oba členy armádní Dukly Praha. Jelikož jsou k nerozeznání, lidé si je často pletou. Proto situaci využili během ankety o vyhlášení moderního pětibojaře roku 2009. Cenu si šel přebrat z legrace Tomáš, a kdyby se sami neodhalili, nikdo by žert neprokoukl. Méně vtipné už bylo, když Davidova expřítelkyně viděla, jak se podnapilá kopie jejího partnera nad ránem prochází ulicemi v den, kdy měl být na soustředění. Tehdy jí Davidovi bylo těžké vysvětlit, že to byl brácha.

O chvíli později se v černém mračnu mihla i další naše zlatá olympionička – Kateřina Neumannová…

…upozornila na sebe již jako dvojnásobná juniorská mistryně světa. Od roku 1991 se věnovala sportu profesionálně. Během své dlouhé kariéry získala mnoho triumfů, medailí a jiných ocenění. Je mistryní světa a má ve své sbírce i olympijské medaile. V roce 1998 získala na OH v Naganu bronz v běhu na 10 km volným stylem a přidala i stříbro na 5 km klasicky. Na další olympiádě v roce 2002 v Salt Lake získala dvakrát stříbro. Po olympiádě načas kvůli těhotenství přerušila kariéru, ale vrátit zpět se dokázala obdivuhodně. Půl roku po porodu v prvním závodě zvítězila. Neumannová se ve svých 33 letech na olympiádě v Turíně 2006 stala olympijskou vítězkou na 30 km volně a získala i stříbro ve skiatlonu. V roce 1996 na letní olympiádě v Atlantě se zúčastnila soutěže na horských kolech na 31,9 km. Skončila 18. Pravidelně se umisťovala na předních místech v anketě "Sportovec roku". Poprvé se dostala mezi deset nejlepších sportovců už v roce 1998 a po vítězství na MS 2005 obsadila v anketě druhá místa, medaile ze ZOH v Salt Lake City 2002 jí vynesly bronzovou příčku. Vítězství v této anketě získala za rok 2006. Celkem sedmkrát ve své kariéře zvítězila v anketě "Král bílé stopy".

A určitě by se v davu našla i spousta dalších známých a úspěšných osobností nejen ze sportovního prostředí…

Co mne však zaujalo nejvíce, byla záda závodníků. Ne že bych ujížděl na býčí šíji svalovců nebo na ladných zádových křivkách sportovkyň. Pořadatelé však dostali dost dobrý nápad: každý závodník si na své startovní tričko může vymyslet svoje běžecké, sportovní nebo životní krédo nebo poznámku. A tak se před zraky diváků míhal bezpočet natištěných výzev, bláznivých výkřiků i vtipných poznámek.

Český národ běhací


Filozofové:

Díky sportu jsem se našelVítězím sama nad sebouBěžím pro radost
Kde je vůle, tam je cestaBěžím, v sebe věřímRaději shořet než vyhasnout
Věř, běž a dokážešBěžím abych žilBýt či nebýt (lemrou)
Běh je život, a tak běhámBěžím tedy jsemMůžu v životě co chci
Žiju naplno a pak uvidím

Český národ běhací

Závoďáci:

Roští musí pryč!Zvítězit a umřítKdyž nemůžeš, přidej
WR minus 10 sec.Chyť si mněKdyž nemůžeš, přidej si
Keňský vodičJsem lepší než Dušan !!Zvítězit a umřít
Kdo brzdí,nevyhráváHej! Nepředbíhejte!!

Finiš

Pesimisti:

Kráva zajíce nedohoníVadná sérieDneska běžím, zítra ležím
Slovo nemůžu? Neznám stále!Běžím z donucení!Řekli mi běž,tak jsem šel
Podruhé jsem mimoTo nedám…Když běžím,tak mi skáčou!
Už tam budu?…a teď?Poprvé…a naposledy
Já na to taky moc nejsem……a já už vůbec ne!!

Optimisti:

Lukyy Švééc to dá!Lví sílaA takhle my tady žijem!
Nikdy není pozdě!Zvládnu vše co si zamanu!Usain Bolt je můj brácha..
I am slow but sexyHic mně nezastaví…podruhé – a rychleji !
Zrychlující perpetumobile!

Pell Mell nakonec

Pell Mell nakonec:

Běžím na pivo a klobásu !Maxi Xi - XaoJá mám času dost
Děkuji za váš potleskChůze je také sportBěžím jako poděs
Česká lokomotiva Lu ZátopkováPoslední platí !Ticho-rostou mi prsa !
Bereme dráhu !Hej, nepředbíhejte !Kudy – nésu z Prahy
Dneska by to šlo…Je to jen 10 000 000 mm…

Kdepak, českého běžce jen tak něco nerozhodí, užívá si to vždy a všude. Sranda musí být i kdyby……,
a proto: SMRT SÁDLU !!!!!!!!

Morová Šleha