Úterý, 9. června 2015

Silva Nortica Golgota

Ležím na hřbetě jak vyvržený vorvaň, s páteří přilepenou k tekoucímu asfaltu mžourám do rozpáleného žlutého kroužku a od pasu dolů se nemůžu hnout. Už to zkouším snad deset minut. Každý pohyb zaplatím ukrutnými křečemi. Ještěže nemám lékařské vzdělání a nevím, kolik svalů vlastně na noze máme. Jsou tam, potvůrky neodbytné…a koušou…a zdá se mi, že do všech najednou. Ani na jediný ty mrchy nezapomněly. Nejdříve jsem si myslel, že mne odstřelil myslivec z nedalekého posedu. Tak rychle, během jednoho pitomého krůčku, ležím na krovkách. Jenže posed je evidentně prázdný.
Odstřelil jsem se sám. Odstřelil jsem se vlastní neopatrností. Slabým pitným režimem, velkýma očima a nedostatkem pokory. Snad to tady, po dvou Křížových cestách a za vrcholem Kalvárie, na sedmdesátém devátém kilometru Silva Nortica runu, nevzdám? Pitomých pětadvacet kiláčků před cílem?

Nové Hrady

Zpod kopce přibíhá železná Markéta a chystá se mi pomoci na nohy. Odmítám a posílám ji vpřed, tady a teď nepomůže ani železná Margaret Thatcherová! Ale pomůže její citát: "Jsem mimořádně trpělivá, za předpokladu, že nakonec dosáhnu svého". …na devatenáctý pokus se jakýmsi zázrakem zvedám, nechávám krev znovu proudit do špalků a jako oživlá loutka plná suků se pomalu začínám sunout vpřed k cíli.

Podlomen a ohnut v pase,
na trenýrkách solnou mapu,
navzdor svému handicapu
po dvou letech jsem tu zase.

S trnovou korunou z křečí
nesu svůj kříž na Golgotu,
severní les zabezpečí
zlomit v běžci nejistotu.

Můžeš padnout tisíckrát,
můžeš míti těžkou krizi -
koukej vůli posbírat
a nepoddej se kříže tíži.

V neděli po závodě sedíme my - celý tým – trenérka, masérka, řidička, choť má jediná, technický personál, psycholožka a závodník v malebné kavárničce vedle poutního kostela Panny Marie Dobré Rady. (Mimochodem - takovou nádheru si nenechte ujít - panoramata, prvotřídní voda zdarma, architektonický skvost po rekonstrukci, občerstvovací stanice na 25. kilometru, brada dole). Objednáváme si espresso u velmi milé číšnice, která jako by z oka vypadla babičce z Babičky Boženy Němcové.

Babička se sklání pod slunečník, položí na stůl dvě kávy pro tým a povídá: "Panáčku, vypadáte nějak ztrhaně, že vy jste tu včera proletěl? Zrovinka jsme vás pobíhače s chlapama v chalupě probírali. A shodli jsme se jednomyslně na tom, že byste se všichni měli nechat vyšetřit na hlavu!" Šibalsky se na nás usměje a pokračuje:"Prý když vaše zbytky včera přibíhaly do cíle, tak ženský zdola z Horní Stropnice telefonovaly, že to tam vypadá, jako když jdou všichni z války!"

Dobrá Voda

Na SILVA NORTICA ULTRAMARATON 90 a 103 km se přihlásilo 72 běžců.
Na kontrolním bodě Cetviny: jasno, bezvětří, 32˚C.
Do cíle dorazilo 46 závodnic a závodníků.
Bylo v něm vidět minimálně 92 rozzářených očí.
Ultra ti sebere spoustu energie.
Ale desetkrát víc ti jí vrátí.

To není tak špatný.

Morová Šleha