Sobota, 29. září 2012

Skřítek - Praděd - Skřítek

Prijezd na Skritek probehl podle planu tesne pred 8:00. Zaparkování pred motorestem Skritek v pohode. Parkoviste bylo prakticky prazdne a bezplatne. Pocasicko se jevilo jako idealni. Temer jasno…nejakej ten mracek, teplota odhadem tak 10°C. Chvili jsem jeste na moment zauvazoval, zda se mam do toho po vcerejsim docela namavahem vyslapu v Sulovksych skalach (cca 15km) poustet. Po vystoupeni z auta me pribehl pozdravit moc milej ratlik, kterej se se mnou hned az moc dobre skamaradil. Zacal jsem tusit podobnou (ne)prijemnost s pejskem jako na nasi predchozim spolecnem vybehu na Milesovku-Kletecnou-Lovos. Jeste posledni upravy vystroje a kouknuti na velku mapu pred motorestem a hura na TO!

Zivot pokracuje, bezet se musi!

Me tuseni s pejskem se samozrejme potvrdilo. Marne byly me domluvy, hrozby, proseni (dokonce i na kolenou). Mel jsem proste spolecnika at se mi to libilo nebo ne. Zacatek cesty byl po lesni ceste …rovinka… prijemny povrch. Muj novy ctyrnohy kamarad bezel po mem pravoboku… jazyk mu visel taky na pravobok. Za chvili se zesynchronizovaly nejen nase kroky, ale i nas dech. Fhu-fhu-fhu. Stale jsem premyslel jak ho zahnat domu. Prece ho nemuzu vzit 15 km az na Praded a zpet. Sice vypadal hodne zive… porad poskakoval… chvilkami… kdyz jsem mu domlouval, aby se vratil, jsem mel pocit, ze se mi i smeje. Proste si ze me delal predel. …ale Praded a zpet by asi nedal. Nastesti jsme asi dobehli na hranice jeho bezneho akcniho radiusu a nakonec to po rozlouceni vzdal a upaloval zpet domu. Bezel se mnou asi 2 km. Uf tak to bychom meli.

Zivot pokracuje, bezet se musi!

Po prvnim rozcesti se zacala cesta pomerne nahle a prudce zvedat. Nic naplat, vedel jsem co me ceka. Na vzdalenosti cca 4 km musim zdolat stoupani cca 500 m (Skritek je cca 830 m). Prvnim zachytnym bodem byly Ztracené kameny. Docela peklicko. Tohle bylo tak pro horsky kozy… v lepsim pripade pro Tonyho Krupicku. Na strmem svahu jsem potkal prvni funici JohnyWolkery. V te chvili jsem byl jeste fresh, takze se muj pohyb dal pri trose predstavivosti nazvat behem. Proklickoval jsem mezi jejich zurive mlaticima a bodajicima fofr-nordic-klackama a snazil se co nejrychleji zmizet. Vyslouzil jsem si nekolik posmesnych a nenavistnych poznamek. Na konci stoupani uz se to nedalo a musel jsem nasadit indiansky beh.

Zivot pokracuje, bezet se musi!

Po levoboku jsem minul velikanskou hroudu rozsypanyho kameni pokryteho jemnou zelenomodrou vrstvou… asi mech. Ta barva mi pripominala zestarlou medenou strechu. Probehl jsem houstim a prodral jsem se na planinu. Byl jsem nahore. Nekde pobliz by mel byt kopec Pec 1311 m. Predemnou se otevrela krasna krajina. Ted jsem bezel po hrebeni. Ze zacatku byla cesta jeste kamenita a neprijemna, ale za chvili uz to byl pozitek. Mekoucka proslapnuta mirne stoupajici stezecka. Na levoboku jsem tesne minul dalsi zachytny bod. Hora Pecny 1330 m. O kousek dal opet vlevo Bridlicna hora 1358 m. Pocasi je fajne, ale zacinaji se valit mrky. Zatim je stale videt hluboko do udoli. Kopce v dálce jsou ale v oblacich. Za chvilku jsem minul dulezity bod. Jeleni studanka. Od tehle chvile jsem vymenil zelenou stezku za cervenou. Pocasi se zacina hodne prudce menit. Zacina byt chladno a foukat vitr. Viditelnost klesa. Cestou potkavam nekolik JohnyWolkeru. Divaji se na me jako na magora. Vsichni vybaveni jak na tydenni preziti v Himalajich. Ja jen v kratkych kalhotkach a tricku… bez batohu… bezici. Dalsim bodem je Nad Malym kotlem. Nasledovaly Velky Maj 1386 m nalevo, Kamzicnik, Vysoka Hole 1465 m (viditelnost tak na 30 metru, Petrovy Kameny 1438 m nalevo. Zacina byt fakt docela zima. Po chvili jsem uvidel dlouho ocekavanou ostrou pravou… znameni, ze se blizim k Ovcarne. Proklickoval jsem hrbolatou kamenitou a hlavne prudkou stezkou mezi nekolika sleprama. Cestou jsem potkaval stale vice divicich se JohnyWolkeru. Konecne jsem na Ovcarne. Udelal jsem jeden okruh okolo Ovcarny a zavelel na posledni kus. Posledni 4 km po asfaltce k vysilaci. Tady uz byla JohnyWolkeru opravdu vysoka koncentrace. Mlha husta, ze by se dala krajet. Prave jsem si rikal, ze to neni mozny…prece musim tu vez uz videt?! Ve stejnem okamziku se predemnou objevily schody a skleneny dvere do restaurace. Tubus ani kulatej prstenec vysilce, kterej je par metru nad hlavou proste vubec nebyl videt.

Zivot pokracuje, bezet se musi!

Uvnitr jsem se od clena horske sluzby dozvedel, ze cas je 9:55 viditelnost 0, teplota 10°C (rekl bych o neco min), vitr mirny. Rozbalil jsem si musli tycinku, ktera mi celou cestu nahoru klimbala u pasu a doplnil kalorie. Chvili jsem pokoukal a padil dolu. Cestu zpet ponekud zkratim. K zajimavemu okamziku doslo az nekde v polovine cesty. Bezim si to tak v klidku pohoda pianko skakam si z kaminku na kaminek… mirne z kopecka a nejednou jsem se v mziku ocitl v horizontalni poloze (pro ty co s tim maji stejny problem jako ja, je to rovnobezne se zemi) asi pul metru nad zemi. A najednou plesk… kolinka, lokticky, zapesticky, dlanecky, pravej hrudnik a bradicka. Svihnul jsem sebou jak pytel cementu. Par vterin jsem nevedel ktera bije, kdo jsem, co jsem, kde jsem, co tady delam. Nastesti se po nekolika vterinach vse vratilo. Vyplivnul jsem hlinu a kaminky z drzky a zacal prozkoumavat sve vyse popsane casti tela. Obe kolena odreny. Pravej hrudnik asi lehce zhmozdenej. Jinak OK. Oklepu se a jede se dal!

Zivot pokracuje, bezet se musi!

Blizim si opet k Jelni studance. Prilezitost omyt si sve zkrvavene rany na dlanich a kolenou. Kdyz jsem dobehl ke studance, zjistil jsem ze krev z kolen mi zatekla az do bot. Trosku jsem to dal do poradku a valil dal. Cestou se uz nic zvlastniho nestalo. Na parkoviste motorestu Skritek jsem dobehl cca v 11:45. Uz z dalky me prisel privitat psi kamarad. Oba jsme byli radi, ze se vidime. Ratlik blafal, vejskal a vsemozne radostne poskakoval. Prevliknul jsem se a zasel do motorestu na caj a nealko pivo. Tim sobotni ranni bezecky vylet na Praded skoncil.

Zivot pokracuje, bezet se musi!

Byl to velmi krasny bezecky zazitek. :)

JakoVítr